Auf Wiedersehen, Rakousko

        Ležím v trávě s rukama za hlavou. Odpočívám. Přes špičky svých bot pozoruji v modravé dálce panorama závěru Rauriského údolí. Třítisícové vrcholy Hocharnu, Scharecku i Sonnblicku se pomalu ztrácejí v šedavé mlze. Někde hluboko pode mnou, o kilometr doleji, pospíchá Rauriser Ache do údolí Salzachu, aby se těsně před svým ústím vrhl do stometrové hloubky Kitzlochklammu. Dole jezdí auta, domorodci stříhají trávníky a servírka v Alpenrose obšťastňuje hosty svým rakousky zpěvavým „bite šéén „. Docela normální den. Tady je klid. Ruch městečka sem nedoléhá, i turisté, co šlapou nahoru k Seekarsee mluví skoro potichu, aby nenarušili to posvátné ticho. Jen malý jezevčík nic z těchto pocitů nechápe a občas zaštěká, aby dal najevo svou radost ze života. Kamarád vyrazil někam nahoru dobývat vrcholy. Já zatím v poklidu relaxuji na horské louce ve společnosti hořců, lomikámenů a sasanek. Spokojeně odpočívám a přes špičky svých bot pozoruji svět. Jsem ostatně rád, kam až jsem vylezl. Moje pospravované srdíčko mně už dnes nechce pustit výš. A ani mně to nevadí. Za dvě hodiny se kamarád vrátí a bude vyprávět, jaké to tam nahoře je. A já budu poslouchat a mlčky závidět a prožívat to všechno s ním. Teď ale ležím. Ležím a přemýšlím, co je vlastně tohle za zemi. Ještě před sto lety jsme byli jeden stát. A Česko bylo v tomto soustátí na samé špici. Sto let je v dějinném vývoji jen epizoda. Pro nás to byla ale celá věčnost. Po sto letech je všechno úplně jinak. Pohled turisty je možná trochu zkreslený. Zvláště pohled z  výšky tak trochu rozostřuje kontury běžného života. Ale je to pohled na pořádek, harmonii a až kýčovité kulisy všedního života. Pohled, který je příjemný a uklidňuje. Pohled na stát, který bez ideologického balastu cílevědomě budoval svou dnešní úroveň. Vychoval člověka, který se identifikuje se státem. Mám takový dojem, že nám ujel vlak. A že to byl ten definitivně poslední spoj.

Tady nahoře je ale lepší nemyslet na problémy. Tady nahoře se zastavil čas. Tady, ve společnosti mraků, hor a jednoho velkého ptáka, který právě plachtí s rozepjatými křídly nad údolím Raurisu. Chybí tu jen jediné. Někde v trávě diskrétně ukrytý reproduktor a z něj stejně diskrétně se linoucí a krásně uklidňující Divertimento toho nejslavnějšího salzburského rodáka.

Vidím ale nahoře na svahu, že se kamarád vrací ze své vítězné pouti po alpských vrcholech. Je čas jít. Tak tedy -

Guten Tag, Rakousko!

 Rauris, Hohe Tauern, červen 2008

/z připravované knihy Střípky z domova i ze světa/