Čas noční

Noc je pro mne příjemný čas. Čas k přemýšlení, a hlavně ke psaní. S přicházející nocí ožívám a myšlenky, které se během dne toulají bůhví kde, nacházejí v tomto pozdním čase konečně své uplatnění. Soused nade mnou odložil příklepovou vrtačku, před počítačem stojí sklenice střiku, všude je klid a v hlavě klíčí jakýsi nápad na novou glosu.  Zaplaťpánbůh to není nic o covidu 19. Ani o válce.

Poletující, chimérická múza mi cosi šeptá do ucha a čechrá mé přerostlé vlasy a já se chápu klávesnice a chystám se ke psaní. Malá Britney si, jako obvykle, opět ustlala hned vedle mne. Blízko mne má asi větší životní jistotu. Psisko ovšem nemá respekt před takovou výjimečnou chvílí, jakou je přišedší inspirace, a tak pustilo jeden ze svých občasných, ale vydatných pšouků. Vybrala si k tomu, moje malá, velmi špatnou chvíli. Vytoužená múza před tím smradem vzala rychle do zaječích a já zase nevím, jak dál.

Otevřel jsem dveře na balkon, abych vyvětral, ale zároveň jsem si uvědomil, že díky Britney se nemusím testovat na nákazu tím vlezlým virem. Čich mám, na rozdíl od sluchu, skutečně skvělý.