CHVÁLA ZAHÁLKY

Zahálení, lenošení, nicnedělání, povalování, flákání. Zahálka je zřejmě činnost všeobecně rozšířená a oblíbená, když jsem objevil ve slovníku synonym tolik různých obdob tohoto pojmu.

Pojem „zahálka“ je všeobecně vnímán jako negativní. Nejrůznější psychologové s varovně zdviženým prstem nás nabádají – jen žádné zahálení! Milý seniore, pokud trpíš pocitem osamění, snaž se být co nejaktivnější. Překonej sebe sama a hurá ven. Za zábavou, divadlem, do kina, do muzea, na výlet, do posilovny, do bazénu, skoč na bicykl nebo běhej. Anebo doma skládej puzzle, lušti křížovky, sázej kytičky nebo koukej na nic neříkající televizní seriály. Jenom ne zahálet. To je skoro trestné. Někteří dokonce navrhují koupit si audioknihu a poslouchat příběhy. Takové, až násilné nucení do něčeho nemám rád. To už je na hlavu!

Když jsem sledoval téma zahálky či aktivity na webu, zjistil jsem, že mnozí tito rádcové jsou vesměs mladí lidé, kterým seniorské problémy zatím nemohou říkat vůbec nic. Holt, tak se to učili na školách a tak to i prezentují veřejnosti. V obecné rovině mají pochopitelně pravdu a mnozí lidé jejich rad nadšeně následují. Problém pro mne je ale v tom, že já chci dělat to, co právě teď dělat chci, bez ohledu na všechny ty moudré rady. Tedy se třeba jen flákat. A aktivní být jen záchvatově. A ty moudré rady ať si každý strčí za klobouk.

Při surfování webem jsem jednou narazil na titulek – Naučte se zahálet. S chutí jsem se do článku začetl. I přesto, že takovou činnost se učit nemusím, neboť ji praktikuji ve svém pokročilém věku již skoro profesionálně.

Současná pandemická situace nás upoutala většinou k televizi, počítačům nebo ke čtení, přátelit se známými se příliš nemůžeme, a tak náš mozek vstřebává až moc informací, které jsou nám většinou k ničemu. A unavený mozek nás začne najednou vybízet třeba k válení se na gauči. Proč ne? Nevzpírejme se tomu. I při tom válení se na gauči mozek kupodivu pracuje. Ale jinak. Není ve stresu a není ani vyloučeno, že si spojí různé stopy ve své šedé kůře a vyprodukuje nějaký náhlý geniální nápad. Mám svou zkušenost.

Psychologům se to radí – aktivita a zase jen aktivita. Usilovné běhání v kolečku aktivity však nemusí být vůbec pro nás produktivní, ale může být i nepříjemné, ba nezdravé. Vše musí být vyvážené. A proto – zahálce budiž chvála.

Kolikrát je lepší, sednout si někam venku na lavičku, koukat se na svět nebo jak si hrají děti na pískovišti
a poslouchat štěbetání ptáků. A učit se zahálet.