Druhá kurzivka na krávy
Když jsem, ve věku již seniorském, procházel s kamarádem Vláďou kouzelným údolím Raurisu v rakouských Vysokých Taurech, bylo tam neuvěřitelné množství krav. Byly úplně všude. Šedivé, hnědé, strakaté. Byly na stráních po obou stranách údolí, lezly dokonce i na skály jak horolezci a povalovaly se i těsně vedle cesty. Přesto, že pohled na všechny ty kravky byl docela příjemný, s Vláďou jsme se nakonec shodli, že je tam až překrávováno.
Jedna z nich, celá tmavě hnědá, si lehla přímo na cestu. Když jsem se k ní opatrně přiblížil, vzpomněl jsem si na svou dětskou kravskou fobii a chtěl jsem ji s odstupem obejít. Ona se na mne ale upřeně zadívala svýma krásnýma, hlubokýma očima a úplně mě hypnotizovala. Dokonce si myslím, že na mě i mrkla. A ve mně se cosi zlomilo a moje kravská fobie byla pryč. V tu chvíli jsem měl chuť si k ní lehnout a drbat ji na hlavě jako svoji malou Britney. Byl to zvláštní okamžik. Vláďa zatím vytáhl kameru a foťák a uprostřed jednoho stádečka přesvědčoval krávy, aby mu chvíli postály kvůli záběru.
Pomalu jsme míjeli údolní chaty a všude byly krávy. A popásaly se na vysoké, světle zelené trávě. Bodejť by nerostla v takovém množství a barvě, když byla všude fůra vodopádů, padajících v tomto jarním čase z okolních skal a strání do Seidelwinkelache. U chaty Palfneralm jsem se ale musel zastavit, odpočinout si a doplnit zásoby kávy a energie. Vláďa, jako vždy, plný elánu, rázně vykročil dál k Tauernhausu.
„Počkej tady na mě, jo?“ řekl jen. „Za hodinu jsem zpátky.“
S paní domácí jsem chvíli příjemně komunikoval a ta za malou chvíli přinesla půllitrový hrnek vonící kávy a k tomu stejně velký hrnek mléka. Vzal jsem hrnek do ruky a tázavě se na ženu podíval. Ta beze slov ukázala rukou na nedalekou louku, kde se popásala v družné pospolitosti bizarní směsice domácích zvířat. Tři prasata, čtyři krávy a opodál i jeden kůň a oslík.
Žena v charakteristickém dirndlu mi pak řekla Guten Appetit a já jsem jen tiše seděl, upíjel kávu a všemi smysly vnímal tu až neskutečně poklidnou atmosféru pozdního alpského jara v pohádkovém údolí Raurisu.
