MIKULÁŠ

Ozvalo se zaklepání na dveře. Jen tiše, sotva ho uslyšel. Chvíli nepohnutě čekal. Klepání se ozvalo podruhé. Pocítil někde uvnitř podvědomý strach. Ovládání  emocí nebylo zrovna jeho silnou stránkou. Vždy si raději pomáhal nějakou tou sklenkou na kuráž. Klepání se ozvalo potřetí. Konečně sebral odvahu a vykročil ke dveřím. Za nimi stál Mikuláš a v pravé ruce svíral kosu.

"Zaskakuji za nemocnou kolegyni", pravil tichým hlasem, jako by se omlouval. A potom zvolna, velice pomalu, zdvihl kosu nad hlavu.