O odcházejícím létu
„Už léto končí, tažní ptáci letí.“
Slova této známé písně, interpretované kdysi dávno Milanem Chladilem, mi padla do oka hned poté, co jsem při brouzdání webem narazil zcela náhodou na stránky, nadepsané jako „Karaoke texty“. Nebyly tam pochopitelně jen texty písní Milana Chladila, ale i Ivety Simonové, Rudolfa Cortéze a celé řady dalších, dnešním mladším posluchačům už zcela neznámých interpretů. Ten pohled na texty dnes skoro zapomenutých písní mně neobyčejně potěšil. Určitě víc, než pohled na kalendář a vědomí toho, že léto už pomalu, ale jistě umírá.
Po prvním, a přiznám se, že i docela pochopitelném záchvatu nostalgie nad dávno pominulými písněmi našeho mládí, jsem se podíval z okna. Venku leje jako z konve, teploměr sotva že leze přes deset stupňů a končící kalendářní léto odletělo pravděpodobně s těmi tažnými ptáky někam hodně daleko. Já tedy nevím, jestli už všichni tažní ptáci odletěli, nebo zatím studují nejrůznější vědecké předpovědi počasí. Ale vůbec bych jim to nedoporučoval. Neboť to, co platí dnes, zítra je většinou úplně jinak.
Analogie textu té písně s mizerným počasím za oknem by byla zcela zjevná, kdyby byli skrze hustý déšť vidět pod šedivou oblohou nějací tažní ptáci. Venku ovšem žádné ptáky nevidím. Co by taky dělali v tom marastu! Buď už vzali předem dráhu směrem ke Středozemí, nebo se schovávají někde v suchu.
Pokud bych měl parafrázovat hlubokomyslnou úvahu pana Hrušínského ze skvělého filmu Rozmarné léto, musím poznamenat, že způsob tohoto nastávajícího podzimu zdá se mi být poněkud nešťastným. On sice ten pravý, kalendářní podzim ještě nenastal, ale venku to vypadá, jako by se příroda už připravovala na zimu.
Nemám rád deště, plískanice, bouřky, chladný vítr, mrznoucí uši a vůbec všechno to, co v člověku mimoděk vyvolává špatnou náladu. Pro mne je určitě přijatelnější, když mi špatnou náladu způsobí čtyřicetistupňová vedra. Ostatně, moje vřelá náklonnost k horkému slunci je snad všem notoricky známá.
A tak se nechám překvapit, věřím, že pozitivně, že podzim, který se nám tak neurvalým způsobem s předstihem ohlásil, nám všem přinese ještě pár příjemných chvil, plných vůně spadaného listí a pestrobarevné nádhery stromů, prosvětlených hřejivým podzimním sluncem.
A než tohle všechno, jak pevně doufám, přijde, otevřu si znovu a s náležitou mírou nostalgie, webové stránky, pojmenované „Karaoke texty“ a budu si jen potichu, abych nevzbudil svou ženu a psa, prozpěvovat písně Rudolfa Cortéze, Richarda Adama, Milana Chladila, či Yvetty Simonové.